Navigace:blog.msemelka.info ⇒ bersek ⇒ Nová učitelka! Posila? To těžko!

Nová učitelka! Posila? To těžko!

Autorem tohoto článku je můj spolužák Filip Martínek [#]. Hleděli jsme na ni jako na spásu…to jsme byli ale tupci… Říkalo se o ní, že je to akademická malířka, potom že je…

jsem nová učitelka, jak udělat výřez z mp3, střední škola energo varnsdorf, martínková varnsdorf, jak být dobrou učitelkou, propagační škola varnsdorf, esej na téma můj třídní učitel, peníze mít či nemít úvaha, propagační grafika varnsdorf, penal mafie do skoly,

Autorem tohoto článku je můj spolužák Filip Martínek [#].

Hleděli jsme na ni jako na spásu…to jsme byli ale tupci…

Říkalo se o ní, že je to akademická malířka, potom že je to akademická grafička. Že prý prošla ateliéry. Věřím, že jimi skutečně prošla. Dveřmi dovnitř a rychle zase ven. „Paráda,“ řekli jsme si, jelikož jsme se těšili na někoho, kdo tomu bude pořádně rozumět. Hm, horší to snad být nemohlo.

Paní učitelka k nám přišla z jakési základní školy, odkud si přinesla zvyk říkat studentům zdrobnělinami, nemít ticho na hodině a sluchátka v uších při práci? Neexistuje. Mno, s tím v naší třídě moc nepochodila. Zdrobněliny odhodila po pěti minutách ve třídě, ticho se jí udržovat nedaří a ta sluchátka? Mně je to celkem jedno, ale ostatním to celkem vadí, protože všichni učitelé nám to na hodinách, kdy kreslíme, dovolují. Abyste rozuměli, paní učitelku jsme dostali na Navrhování, předmět, který jinak trávíme na počítačích. Při Navrhování bychom měli navrhovat (kdo by to řekl) pozvánky, plakáty, atd., jistě si to umíte dobře představit.

Paní učitelka přišla s kresbou PFka. Budiž, dělali jsme ho už aspoň třikrát, ale tak proč ne. PFko mělo být otevírací s výřezem na přední straně. Na pondělní dvouhodinovce jsem si měli udělat návrhy a v úterý a následující pondělí práci dodělat. Jenomže všechno dopadlo jinak. Vybral jsem si motiv planoucí svíčky a jelikož nám byl zkrácen termín, za mluvení, poté, kdy nám pí. uč. řekla že výřezy bude dělat sama, abychom se nepořezali (ona mě snad zná :-D ), potřeboval jsem přesně vědět, jaké barvy má plamen svíčky. Chtěl jsem to mít co nejlepší. No a taky jsem jí možná chtěl trošku popíchnout. Vypůjčil jsem si proto od spolužačky Hanky zapalovač a začal jsem vesele škrtat.

Můj vynikající plán, k vytvoření bezchybné svíčky, mi ale zhatila „autorita“, když mi zapalovač zabavila. Druhý den, kdy jsme podle nového harmonogramu měli dodělávat novoročenky, jsem po zvonění přišel do třídy, kde byli moji spolužáci sroceni u první lavice, na níž se válel nespočet fotografií. Na moji otázku: „Co to je?“ se mi dostalo tak vyčerpávající odpovědi, že pod tíhou informací se mi málem kolena podlomila: „Filipe, buď tiše!“ Ach ta tíha. No nic, vybral jsem si jako ostatní obrázek – berušku lezoucí po stvolu nějaké květiny. Sedl jsem si a na lavici jsem měl penál, učebnici dějin výtvarné kultury, které jsme měli předchozí hodinu a diplomatky, v nichž mám schované tužky. „Sundej si Filipe všechno z lavice, co nepotřebuješ.“ Schoval jsem učebnici DVK. Za chvilku: „Filipe, sundej si z lavice všechno, co nepotřebuješ.“ Dal jsem dolů i diplomatky. Byla nám vysvětlena práce – překreslení vybraného motivu na větší čtvrtku a nakreslení výseku na čtverce, který jsem si měli narýsovat – a já se chystal začít. „Mně se zdá, že sis vybral příliš lehký obrázek,“ přišla a já měl po berušce. Rychle jsem hrábnul po motýlovi, než by mi vybrala něco horšího. „A to potká každého, kdo mě bude provokovat.“ Jak jsem jí ale provokoval, to už mi neřekla.

Dovršeno to všechno bylo v pátek, kdy byly třídní schůzky. 14 dní jsem přemlouval taťku, aby na ně přijel, ne že by mi šlo o to, aby se jich účastnil, šlo mi o to, aby mě odvezl domů. No každopádně jsem vlezl do třídy, kde byly ty třídní schůzky a kde byl taťka sám s telefonem u ucha (jednou mu k němu přiroste). Paní učitelka si na mě byla stěžovat u třídního a ten si to nemohl odpustit. Vyzvednul mě, jak se učím nejlépe ze třídy, akorát, že je tu jeden problém. Pan učitel to podal tak, že jsem nad zapalovačem mával papírem:-D, který ve skutečnosti ležel na lavici a já na něj maloval akvarelkami. Znělo to jako bych se chystal podpálit školu. A takhle vznikají fámy. Každopádně to dopadlo tak, že mi taťka zatím neřekl jinak než Soptíku… :-D :-D

Aneb, takto vypadá výuka ve třetím ročníku střední průmyslové školy ve Varnsdorfu, obor propagační výtvarnictví/propagační grafika.